Co se stane, když je v kanceláři zima? Kdo je zodpovědný za zajištění psychofyzikálního blahobytu zaměstnanců ve společnosti? Které normativní prvky zasahují do regulace teploty na pracovišti?
Pro zodpovězení otázek je třeba začít s některými základními definicemi, především o postavení vedoucího podniku: zaměstnavatel je odpovědný za ochranu zdraví a bezpečnosti při práci zaměstnanců.
Občanský zákon ukládá zaměstnavateli ochranu psychofyzikálního zdraví zaměstnanců, aby jim zaručila ochranu pracovního prostředí s požadavky předepsanými zákonem. Cílem je přidělit pracovníkovi vhodný prostor, který umožňuje plnění pracovních úkolů.
Toto ustanovení je dále posíleno právními předpisy, které stanoví bezpečnostní kritéria pro pracovníky nebo legislativní nařízení 9. dubna 2008, n. 81 nazvaný “Konsolidovaný zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci” vydaný podle článku 1 zákona ze dne 3. srpna 2007 č. 123 o ochraně zdraví a bezpečnosti na pracovišti.
Teplota v pracovních prostorech musí být v pracovní době přiměřená lidskému organismu, přičemž se přihlíží k použitým pracovním postupům a k fyzickým námahám, které jsou kladeny na pracovníky [..]musí se brát v úvahu vliv, který na ně může působit stupněm vlhkosti a pohybem vzduchu[..]. Pokud není vhodné měnit teplotu celého prostředí, je nutné chránit pracovníky před příliš vysokými nebo příliš nízkými teplotami pomocí lokalizovaných technických opatření nebo osobních ochranných prostředků
Na podporu této právní orientace vstoupil rovněž kasační soud, který s rozhodnutím č. 6631 ze dne 1. dubna 2015 považuje za oprávněné zdržení se práce pracovníků v důsledku studeného pracovního prostředí kvůli poruše kotle. Zejména v textu věty rozhodnutí čteme, že “zdržení se práce bylo způsobeno nemožností výkonu kvůli příliš nízké teplotě na pracovišti”. S odkazem na porušení čl. 2078) výše uvedený, Soud uvádí, že zaměstnanci si ponechávají právo na odměnu „protože zaměstnanec nemůže odvodit nepříznivé následky z důvodu neoprávněného chování zaměstnavatele“.